Text k vernisáži výstavy paličkované krajky Bývala výsadou králů, dodnes je skvostem  –  2019 Valašské Meziříčí

 

Palička

Malé dřívko převážně oblých tvarů. Trochu připomíná ženu a jako žena může být drobná, velká, štíhlá nebo baculatá, se sukýnkou i bez. Musí dobře padnout do ruky, být hladká a příjemná. Hodně záleží na dřevě, z kterého je vytvořena, dává jí barvu a zvuk. Palička časem získává na kráse, tmavne, ruce ji ještě více zjemní a vyleští.

Herdule

Poduška, válec, někde také baba je územím pro tanec paliček. Paličky na něj přicházejí v párech, spojeny přízí. Párů může být opravdu jen pár, někdy naopak nastupují celé šiky, chvíli trvá, než se zařadí ke svým značkám.

Vzor

Říká se mu podvinek, je mapou pohybu paliček po herduli. Ať je nákres sebelepší, paličky někdy zabloudí. Vracejí se pak po svých stopách. Nebo ne, i omyl může být krásný.

Nitě

Jako bájná Ariadna paličky odvíjejí přízi, kterou mají omotanou kolem těla. Zanechávají za sebou stopy svého pohybu, jejich cesty se kříží, někdy plánovaně, někdy nahodile.

Krajkářka

Když se krajkářka učí paličkovat, paličky se v jejích rukou pohybují dost váhavě. Trochu drhnou, klopýtají o krajkářčiny prsty, nejsou si jisté, která a kam vlastně mají směřovat. Občas notně zlobí a dokážou se neuvěřitelně zamotat, když jsou nechány jen chvíli bez dozoru. Postupně ale jejich hemžení začíná dostávat řád, poslušně se řadí vedle sebe, jejich pohyb je stále plynulejší a ladnější. Jednoho dne začnou tančit, pravidelně se pohupují a do rytmu vesele klapou.  Kouzelný rej paliček.

Krajka

Je souzněním krajkářky, paliček a nití. Nese v sobě krajkářčiny myšlenky a pocity, bývá v ni smích i slzy, zážitky, touhy a přání. Do poslední chvíle, do svého dokončení, bývá tajemná, ukazuje svůj rub a zakrývají ji špendlíky. Vše směřuje k okamžiku, kdy sestoupí z herdule.

Autorka – Dana Šmelcerová